S radostí oznamujeme, že přítisky poštovních známek věnované Ferdiši Dušovi a Camillu Sitteovi jsou nyní k dispozici. Vydání vzniklo ve velmi omezeném množství, a je proto určeno především sběratelům a zájemcům o historii, architekturu a kulturní paměť místa. Na obě osobnosti jsme zvláště hrdí – každá svým způsobem formovala prostředí, ve kterém žijeme, a jejich odkaz má trvalou hodnotu.
Camillo Sitte (1843–1903) Mimořádný urbanistický myslitel, který vnímal město jako umělecké dílo. Jeho regulační plán povýšil Přívoz na úroveň významných evropských měst své doby. Přesto dnes z této vize zůstává jen torzo historického centra – o to důležitější je Sitteho dílo připomínat.
Ferdiš Duša (1850–1914) Svébytný keramický mistr a lidový umělec, jehož tvorba se stala symbolem moravské tradice, humoru a řemeslné poctivosti. Duša dokázal spojit lidovou inspiraci s osobitým výtvarným jazykem, který je dodnes nepřehlédnutelný.
Ferdiš Duša (1888–1958) patřil k nejzajímavějším a zároveň nejméně doceněným osobnostem českého výtvarného umění 20. století. Původem z beskydského kraje, celý život čerpal inspiraci z drsné krásy hor, těžké práce i hluboké lidskosti obyčejných lidí. Jeho grafiky, kresby a malby jsou mimořádně silným svědectvím o době, která zanechala v duších i krajině hluboké stopy.
Dušova tvorba vyniká osobitým výrazem, jistou rukou a citlivostí k pravdě – ať už zobrazoval horníky, venkovany nebo krajiny, vždy dokázal propojit realismus s vnitřní duchovní silou.
Aktuálně představujeme zcela jedinečný tiskový list věnovaný dílu Ferdiše Duši, která poprvé po desetiletích představí jeho dřevoryty v celé šíři a hloubce. Edice obsahuje dosud nepublikované materiály, reprodukce původních grafik i doprovodné texty přibližující umělcův životní příběh a jeho mimořádný odkaz. Podkladem nám byla soukromá sbírka sběratele.
Cílem této edice je vrátit Ferdiše Dušu tam, kam patří – mezi nejvýznamnější české výtvarníky své generace.
Tiskový list má ještě jeden primát, a to přítisk k motivu „lampa“ s nominální hodnotou známky 9 Kč. Tento motiv se již nikdy více tisknout nebude a náš tiskový list je jeho historicky posledním přítiskem.
* 17.04.1843 Wien (Rakousko) – † 16.11.1903 Wien (Rakousko)
architekt, urbanista, výtvarný umělec, pedagog
Camillo Sitte byl jednou z největších autorit v oblasti městského plánování a výstavby měst. Stěžejním jeho dílem je kniha vydaná v roce 1889 a nesoucí název Stavba měst podle uměleckých zásad (Der Städtebau nach seinen künstlerischen Grundsätzen). V roce 1893 s ním vedení obce Přívozu navázalo spolupráci, jejímž výsledkem byl nejprve urbanistický plán pro Nový Přívoz a následně také stavební projekty budovy radnice a chrámu s farou. Přívoz se tak stal nejucelenějším Sitteho tvůrčím počinem na Ostravsku. Jednak zde byl naplněn jeho zastavovací a urbanistický plán takřka beze zbytku, jednak zde byly realizovány podle jeho projektů ústřední obecní stavby, které nejen architektonicky navrhl, ale na jejichž stavbě i umělecké výzdobě se rovněž osobně podílel. V pozdějších letech vypracoval regulační plány také pro Moravskou Ostravu (1897), Mariánské Hory (1902) či Hrušov (1903). Žádný z těchto plánů se však již nepodařilo uskutečnit v takovém rozsahu jako v případě Přívozu. Plán pro Moravskou Ostravu, ačkoliv jej autor přijel osobně představit veřejnosti, zůstal zejména pro odpor některých majitelů realit a průmyslových podniků v podstatě zcela nevyužit. V případě zastavovacího plánu Mariánských Hor, který pro své citlivé propojení estetických hledisek s technickými požadavky bývá považován za jedno z vrcholných Sitteho děl, byla realizována jen jeho část.
Na tiskovém listu se objevují dva motivy, které charakterizují jak velikost architekta, tak význam Přívozu v době jeho rozmachu: radnice a kostel Neposkvrněného početí panny Marie. Obě díla v tužce nakreslila mladá výtvarnice Viktorie Šebestová.
Centrem vnitřní strany obálky tiskového listu se stal půdorys zmíněného kostela. Plány nesou rukopis mistra a jsou součástí jeho urbanistického odkazu.
Tiskový list, 7 blok, s hodnotou známky České pošty B s přítiskem.
Obec Čeladná prošla v posledním čtvrtstoletí diametrální změnou. Z malé horské vesnice v Beskydech se stalo nejenom moderní kulturní a společenské centrum, ale také synonymum pro špičkový golf na evropské úrovni, hudební festival a centrum léčení pohybových nemocí. Tiskový list připomíná minulost obce, na kterou se nezapomnělo, ale která dopomohla rozvinout její současnou tvář.
Součástí je: tiskový list v transparentní archivní kapse, papírová složka listu.
Pořadové číslo tisku: V0000000443 / náklad 200 ks
Alokované množství skladem: 15 ks (vyhrazujeme si právo toto množství změnit dle aktuální situace)
Cena: 1.200 Kč včetně DPH (platba předem na účet), poštovné a balné: 150 Kč včetně DPH (Česká pošta). Předmět je zasílán jako cenné psaní.
K dispozici pouze posledních 5 ks ! Objednávky je možné uskutečnit již nyní. Upřednostnění budou Ti, kteří projeví zájem o celou kolekci TL.
U příležitosti 80. výročí porážky nacismu vydáváme speciální přítisky poštovních známek, které připomínají hrdinství a oběti obyvatel Obce Čeladná během druhé světové války. V této oblasti operovalo několik partyzánských jednotek, jejichž činnost významně přispěla k odporu proti okupantům a ochraně místního obyvatelstva.
Přítisky nesou loga konkrétních partyzánských skupin a vojenských útvarů, jež v Čeladné a jejím okolí působily, a tím vzdávají hold nejen padlým a účastníkům bojů, ale i těm obyvatelům, kteří byli deportováni, trpěli nebo jinak zaplatili svou odvahu. Tento sběratelský artefakt připomíná jejich statečnost a zároveň uchovává historickou paměť obce pro budoucí generace.
Tiskový list je určen všem, kdo si chtějí připomenout oběti války, ocenit místní hrdinství a zachovat odkaz odporu proti nacismu v regionální historii Čeladné.
Obec Čeladná a její okolí nesou hluboké a pozoruhodné stopy odporu proti nacistické nadvládě během druhé světové války.
Před osmdesáti lety, na sklonku války, se horské lesy Moravskoslezských Beskyd staly jedním z center protinacistického partyzánského hnutí. V této oblasti působily jak domácí, tak zahraniční partyzánské jednotky, jejichž činnost byla zaměřena na sabotáže, podporu útěků spojeneckých vojáků a na organizaci odporu proti okupantům.
Partyzánská brigáda „Jana Žižky“ patřila mezi nejvýznamnější jednotky, které v Beskydech operovaly. Tato brigáda, složená z československých, slovenských a sovětských bojovníků, se původně formovala vyskakováním parašutistických skupin na Slovensku v roce 1944 a následně překročila hranice do Moravy, kde navázala kontakt s místním odbojem. Její činnost zahrnovala sabotáže železniční a silniční infrastruktury, přepadové akce proti německým hlídkám a podporu místních odbojářů. Ve vesnici Čeladná se odehrály některé z nejdramatičtějších událostí – 3. listopadu 1944 byl v domu u Machandrů usmrcen první velitel brigády poručík Ján Ušiak, když jeho skupina byla zaskočena konfidenty gestapa; jeho památka je zde připomínána dodnes.
Kromě brigády „Jana Žižky“ v oblasti Čeladné působily i další partyzánské skupiny. Oddíl „Za vlast“ se zapojil do místního odboje a spolu s dalšími malými jednotkami poskytoval oporu partyzánům v terénu, koordinoval úkryty a pomáhal spojencům při přesunech mezi lesy a horskými stezkami. Skupina „Wolfram“ byla spojena s leteckými desanty a ukrývala výzbroj a materiál z parašutistických dodávek, které pomáhaly udržovat bojovou kapacitu partyzánů i v těžkých podmínkách. V některých odlehlých osadách lesů Moravskoslezských Beskyd měla tato činnost přímý dopad na každodenní život obyvatel – domácnosti často skrývaly raněné bojovníky či uchovávaly materiál pro odpor, čímž riskovaly přísné tresty ze strany německých bezpečnostních složek.
Proti partyzánskému hnutí někdy zasahovaly i rozsáhlé protipartyzánské operace organizované nacisty, jako například tzv. „Akce Tetřev“, které měly za cíl izolovat a zničit partyzánské skupiny ve vymezeném prostoru mezi obcemi včetně Čeladné. Tyto operace přinášely další utrpení civilnímu obyvatelstvu, které čelilo represím, zatýkání a násilí.
Tiskový list, 7 blok, s hodnotou známky České pošty B s přítiskem.
Naším záměrem bylo připomenout bohatou historii dnes městské části Ostrava – Vítkovice a nezapomenout na osobnosti, které jsou s Vítkovicemi nerozlučně spjati.
Připomínáme 200 let historického rozmachu, útlumu a znovuoživení Vítkovic. Historie obce se datuje do 14 století, ale pro nás se stal inspirací rok 1828 kdy nastal přerod obce s 23 domy a přibližně 150 domkaři a zemědělci v průmyslové centrum Rakousko-Uherské monarchie s bezmála 27 tisíci obyvateli. Po II. světové válce a komunistickém převratu se Ostrava a i Vítkovice staly ocelovým srdcem republiky. Centrem strojírenství, hutního provozu, oceláren, vysokých pecí, hřmotu a kouře.
Vítkovičtí rodáci ale také byli významní politici, sportovci , umělci a podnikatelé. Atlet Emil Zátopek vytvořil na dnešním městském stadióně jeden ze svých mnoha světových rekordů. Průmyslník Jan Světlík zachránil svým odhodláním DOV určenou ke zbourání v národní kulturní památku. Albert Čuba se svými kolegy zase vytvořil divadlo MÍR , které je na mnoho měsíců dopředu beznadějně vyprodané. Není lehké vyjmenovat všechny osobnosti Vítkovic, tak ti, kteří se nám již do výčtu osob nevešli zmíníme dále na webových stránkách projektu, a nebo na FB stránkách Nezapomneno.
Motiv přítisků tvoří autorská díla vítkovické rodačky a umělkyně Lenky Koczierzové.
Tiskový list, 7 blok, s hodnotou známky České pošty B s přítiskem.
Střítež dříve Trzyciež, v době rakousko-uherské monarchie Tritiesch, leží ve zvlněné pahorkatině v podhůří Moravskoslezských Beskyd na říčce Ropičanka, přítoku Olše, a na Černém potoku, který se přes soustavu místních rybníků vlévá do řeky Stonávky.
Historie Stříteže sahá do konce 12. století, i když první historická zmínka o obci je až z roku 1305. Zajímavostí je především římskokatolický kostel sv. Archanděla Michaela, který byl v roce 1806 postaven na vrcholu střítežského kopce místo dřevěného kostelíka, zasvěceného sv. Michalu, který na počátku 19. století vyhořel, a stal se zdaleka viditelnou dominantou. Dalšími zajímavostmi jsou zděná kaplička sv. Marka ve tvaru rotundy a evangelická hřbitovní kaple z roku 1860 s věží a zvonem o váze 117 kg.
V letech 1846-54 sbíral v okolí obce náměty pro své obrazy významný český malíř Josef Mánes. Jeho pomník zhotovený z místního godulského pískovce se nachází u cesty na Smilovice.
První škola v Stříteži byla postavena již před 300 lety. Dnešní školu postavenou na začátku minulého století navštívil v roce 1929 prezident T.G. Masaryk.
Tiskový list, 7 blok, s hodnotou známky České pošty B s přítiskem.. Z Velké Británie bylo během druhé světové války vysazeno 100 československých parašutistů v 38 operacích. Nejvýznamnější operace nesla krycí název Wolfram.
Operace Wolfram byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během druhé světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Cílem výsadku Wolfram bylo vytvořit z příslušníků domácího odboje speciální komanda, do jejichž velení budou postaveni jednotliví příslušníci skupiny.
S použitím operačního materiálu měli provádět bojovou činnost v podobě přepadů, sabotáží, destrukcí a atentátů na významné konfidenty. Tuto činnost měli rozvíjet na území Moravy, případně až na Slovensko. Také měli udržovat radiospojení s Londýnem.
Skupina šesti československých výsadkářů, poddůstojníků tankového praporu 2. Čs. Samostatné brigády – kapitán Josef Otisk, rotný Vladimír Řezníček, rotný Josef Bierský, rotný Josef Černota, rotný Karel Svoboda a četař Robert Matula seskočila v září 1944 na území protektorátu do oblasti Moravskoslezských Beskyd. Desant seskočil při dvou průletech 14.září 1944 poblíž osad Nytrová a Kotly v obci Morávka v okrese Frýdek-Místek.
Obec Morávka si každoročně připomíná tuto historickou událost a nezapomíná na hrdinství našich vojáků během II.SV.
Součástí je: tiskový list v transparentní archivní kapse, papírová složka listu.
Pořadové číslo tisku: V0000000434 / náklad 200 ks
Alokované množství skladem: 28 ks (vyhrazujeme si právo toto množství změnit dle aktuální situace)
Cena: 1.200 Kč včetně DPH (platba předem na účet), poštovné a balné: 150 Kč včetně DPH (Česká pošta). Předmět je zasílán jako cenné psaní.
Tiskový list, 7 blok, s hodnotou známky České pošty B s přítiskem.
Rok 1924 : Velká Ostrava
Již od přelomu 19. a 20. století Moravská Ostrava odsouvala do pozadí tradiční správní centra, jako byla na Moravě Nový Jičín či Místek a ve Slezsku Opava a Těšín. Myšlenka na spojení Moravské Ostravy s Přívozem a Vítkovicemi vznikla již před první světovou válkou. Všechna tři města měla jednotný ráz, který musel přirozeně vést k jejich hospodářskému a administrativnímu splynutí. Sloučením centrální Moravské Ostravy s Vítkovicemi jakožto centrem průmyslu a Přívozu jako železničního uzlu by vznikla oblast zahrnující v roce 1910 více než 76 000 obyvatel. Všechna tři města (Přívoz byl povýšen na město roku 1900, Vítkovice 1908) ležela na Moravě, a tak zde nehrozily spory ohledně zemských hranic mezi Moravou a Slezskem. Vzájemná řevnivost městských samospráv však nakonec plán na sloučení politických obcí před první světovou válkou zhatila. Převrat v roce 1918 naopak následně otevřel slučování politických obcí dveře dokořán.
Nově ustavená správní komise Moravské Ostravy odeslala 24. září 1919 návrh československé vládě, aby vydala zákon, jímž by došlo ke sloučení celkem patnácti obcí, kterými byly Moravská Ostrava, Přívoz, Vítkovice, Mariánské Hory, Zábřeh nad Odrou, Nová Ves, Hrabůvka, Svinov, Kunčice nad Ostravicí, Malé Kunčice, Polská (Slezská) Ostrava, Muglinov, Hrušov, Radvanice a Michálkovice. Nové město mělo nést název Horní město Ostrava a jako celek mělo být součástí moravské země, ačkoliv část obcí ležela ve Slezsku.
Při řešeních národnostních otázek měla být nakonec Ostrava připojena k Slezsku. Ačkoliv vláda 30. října 1920 zmocnila ministerstvo vnitra, aby sloučení provedlo vyhláškou, narazil návrh na moravské zájmy. Moravský zemský výbor se ohradil proti připojení Velké Ostravy ke Slezsku a vyvolal jednání obou zemských orgánů a ministerstva vnitra. Navrženy byly ještě další varianty, jako např. vznik samostatných Velkých Vítkovic (sloučení Vítkovic se sousedním Zábřehem nad Odrou a Hrabůvkou), ale ani tyto nebyly přijaty. Situace vyvrcholila v dubnu 1921, kdy ministerstvo vnitra doporučilo realizovat tzv. užší variantu, tj. připojení pouze moravských obcí ležících mezi řekami Odrou a Ostravicí k Moravské Ostravě. K tomuto návrhu se přiklonila také československá vláda a 13. ledna 1922 zmocnila ministerstvo vnitra vydat vyhlášku ve smyslu návrhu. Dne 10. října 1923 zveřejnilo ministerstvo vnitra výnos o návrhu na sloučení měst Moravská Ostrava, Přívoz, Vítkovice, Mariánské Hory a obcí Zábřeh nad Odrou, Nová Ves a Hrabůvka v jedno město – Moravskou Ostravu. Po proběhnutí připomínkového řízení byl návrh 20. prosince 1923 projednán vládou a schválen s platností od 1. ledna 1924. Velká Ostrava byla prakticky uvedena do života 28. ledna 1924. Do čela správní komise města usedl Jan Prokeš. Na mapě Československa se objevilo po Praze a Brně třetí nejlidnatější město. Žilo zde dokonce více osob než v Bratislavě. U příležitosti vyhlášení Velké Ostravy poctil návštěvou město i samotný prezident T. G. Masaryk. Stalo se tak 25. června 1924.
Na jednom z přítisků je originální Ex Libris primátora Jana Prokeše ze sbírky tvůrců TL.
Součástí je: tiskový list v transparentní archivní kapse, papírová složka listu.
Pořadové číslo tisku: V0000000410 / náklad 200 ks
Alokované množství skladem: 0 ks (vyhrazujeme si právo toto množství změnit dle aktuální situace)
Cena: 1.200 Kč včetně DPH (platba předem na účet), poštovné a balné: 150 Kč včetně DPH (Česká pošta). Předmět je zasílán jako cenné psaní.
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.
